fbpx

Čína: Jeden den ze života v šaolinském chrámu

Bře 4, 2019
Cestopisy & rozhovory
1 0

Čína se navždy vepíše do mého srdce. Nejen krásou tamní přírody a jedinečností svojí kultury, ale je také velkým zdrojem mých (někdy až neuvěřitelných) zážitků. Jedním takovým byl měsíční pobyt v Jižním šaolinském chrámu v horách provincie Fu-ťien mezi šaolinskými mnichy, silně věřícími buddhisty a studenty bojového umění. Společně s dalšími čtyřmi lidmi z Evropy jsme se tak stali prvními zahraničními dobrovolníky v historii chrámu a prvními Čechy vůbec. I když tu dny probíhaly podobně, na místě jako je toto, byl každý den výjimečný.

Jak vypadá ráno v chrámu?

Budím se ještě před pátou ráno za zvuků bojových pokřiků dvou set chlapců, studentů bojového umění. Ti už mají venku trénink, přímo pod našimi okny. Ještě za tmy jdu do chrámu na ranní bohoslužbu. V hlavním sále se společně s buddhisty a šaolinskými mnichy stavím před tři obří zlaté sochy sedícího Buddhy. Třikrát se Buddhovi ukloníme, padneme na kolena a za zvuků bubnu začneme zpívat náboženské písně.

I já se nejdříve snažím se zpěvníkem v rukách zpívat. Ale protože je píseň psaná v čínských znacích, rychle se ztrácím. Další hodinu tedy jen stojím a urputně se snažím, abych neusnula. Je přeci jen půl šesté ráno. Bohoslužba končí slovy „amitofu“, což má podobný význam jako mezi křesťany „amen“. Před chrámem se ještě pomodlíme za své blízké, zesnulé nebo za své sny a můžeme jít na snídani.

Jak vypadá strava v chrámu a jaký je běžný denní program?

Než se pustíme do horkého sójového mléka, rýžové kaše a vařené zeleniny (strava je zde čistě veganská), ještě se všichni společně a nahlas pomodlíme. Krátké několikaminutové modlitbičky nás nicméně čekají během dne ještě několikrát – před prací, před obědem a po práci.

Když se do sytosti najíme, hlavní mnich nám rozděluje práci. Je 7 hodin ráno a my jdeme v týmu dobrovolníků skládající se čistě z Číňanů na farmu. Protože Číňané neumí anglicky a my čínsky teprve ne, ukazují nám rukama nohama, kterou zeleninu máme nasbírat, které záhonky okopat a který strom porazit. Se zeleninou se netroškaří, musí jí být dostatek, aby se nasytili všichni lidé žijící v chrámu včetně mnichů, nás dobrovolníků a studentů kung-fu.

Už v 11 hodin máme oběd. Když si po něm na chvíli odpočineme, účastníme se ceremonie odpouštění hříchů. Tentokrát nezpíváme, ale odříkáváme nahlas dlouhou modlitbu, samozřejmě v čínštině. Po každé pasáži padneme na kolena, hluboce se ukloníme, položíme čelo a ruce na zem, dlaně přetočíme nahoru a zase se zvedneme. To uděláme celkem 35x, pro každého Buddhu zvlášť.

Čajové ceremoniály a meditace

Odpoledne jsme zváni na tradiční čajový ceremoniál k jednomu z mnichů. Hostí nás čajem vypěstovaným přímo v chrámu. Vyzývá nás, ať se ptáme na cokoliv, co nás zajímá z buddhistické filozofie. Konverzace je ale trochu složitá, náš překladatel nezvládá překládat tak těžké téma. A tak tajemství, jak je to s reinkarnací, nebem a peklem nám zůstává stále skryto.
Po čaji míříme s mnichem do přírody. Uvelebíme se na vrcholku hory a pod paprsky slunce meditujeme. Po meditaci dostáváme lekci kung-fu. Jako protivníci nám slouží stromy v lese. Alespoň nám nemůžou naše údery vracet.

Zatímco po večeři probíhá večerní bohoslužba, nás zahraniční dobrovolníky čeká přednáška o buddhistické filozofii. V sedm hodin večer máme konečně volno.
Schováváme se s přítelem do nejtemnějšího kouta opuštěné chodby, abychom si konečně po celém dni mohli dát alespoň pusu na dobrou noc. Ložnice jsou totiž rozděleny na muže a ženy a v chrámu platí přísný zákaz vzájemných návštěv. Stejně tak jakýchkoliv doteků mezi muži a ženami.

Byl to dlouhý a náročný den. Ostatně jako každý jiný tady v chrámu. Ještě není ani deset večer a já už spím jako dudek. Budík jsem si nenastavila, protože vím, že chlapci mají ráno zase trénink.

Pozn.: o tom, co vám může přinést práce dobrovolníka, kde hledat dobrovolnictví a jak být úspěšný při hledání si můžete přečíst v článku Jak poznat místní kulturu a zlevnit si cestování? Staňte se dobrovolníky.

Galerie

http://prosmejdimesvet.cz/

I když se tvářím jako studentka cestovního ruchu na VŠE, ve skutečnosti jsem cestovatelka a dobrodruh tělem i duší. Cestování se stalo mých životním stylem a závislostí. Po množství cest po celé Evropě jsem se vydala na tu velkou vysněnou. Na roční cestu kolem (půl) světa.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.