fbpx

Moken sea gypsy – kdo jsou a jak se jim žije v Thajsku?

Led 9, 2019
Cestopisy & rozhovory
2 0

O tom, co vám může přinést dobrovolnictví, jsme psali v jednom z předchozích článků. Dnes si můžete přečíst příběh o tom, jak takové dobrovolnictví může vypadat. Je to příběh o komunitě, která i přes to, že žije v Thajsku, nemá nárok na thajské občanství. Příběh o komunitě, kterou sužuje řada problémů, ale která se statečně drží. Příběh smutný a zároveň krásný, lidský a možná i pro některé z nás poučný. Příběh o komunitě Moken sea gypsy, která žije na ostrově Koh Phayam v Thajsku.

Je 9 hodin ráno. Vstávám, dávám si obvyklou ranní studenou sprchu, sojové mléko a vyrážím na sraz s Fionou, která mě bere do vesnice, kde žije komunita Moken. Možná vám spíš něco řekne termín sea gypsy, neboli mořští cikáni. Jsem zvědavá a plná očekávání. Už pár dní zpátky jsem se s několika dětmi setkala a viděla, jak jsou šikovné. Tenhle projekt rozhodně dává smysl! Ale pěkně popořádku…

Komplikovaný přístup do vesnice

Cesta do vesnice není rozhodně jednoduchá. Většina silnic na Koh Phayamu, tedy pokud se to vůbec dá nazývat silnicí, je úzká a samá díra. A tak si tady pěkně ničíte motorku, naklepáváte zadek a posilujete ruce. I tahle rádoby silnice ale skončí a před námi je lesní cesta. Do kopce, z kopce, hrboly, výmoly, písek. Motorku už řídím nějakou dobu, ale mám co dělat, abych to uřídila. Přístup do vesnice není pro komunitu vůbec jednoduchý. Most přes záliv, který by jim usnadnil život, je napůl rozestavěný a jeho dokončení je v nedohlednu. Lodě se dají použít jen při přílivu a přejít záliv zase jen při odlivu. Komplikuje jim to zásobování, dostupnost vzdělání i pracovní příležitosti.

Skromný život chudé komunity

Přijíždíme do vesnice. Plácek s dětským hřištěm, prolézačka vyrobená ze starých pneumatik, pár malých, skromných domečků. Jedna větší budova, která vypadá jako kostel, ale není to kostel. Dalo by se říct něco na způsob společenské místnosti. Okamžitě se kolem nás začnou rojit děti. Spousta dětí. Některé oblečené, některé nahé, některé ve větším oblečení, provizorně upravovaném oblečení. Prostě v tom, co je zrovna k dispozici. Na módu se tady nehraje, většina oblečení je darovaná.
Sedáme si s dětmi do „společenské místnosti“. Nic tu není. Jen holé zdi a podlaha. Jakýkoli nábytek nebo vybavení pro děti byste tu hledali marně. Zapomeňte na všechno, co dopřáváme svým dětem v Evropě. Tady si musí na hraní vystačit s pastelkami, omalovánkami a sadou samolepek. Od nejmenších až po ty větší, kolem 12 let. Jedno kolečko sušenky a jeden meloun rozkrájený pro všechny je pro ně svátkem, za který se vám odmění těmi nejkrásnějšími a nejupřímnějšími úsměvy, které můžete vidět. Ty nejmenší se pořád chtějí chovat, objímat, pusinkovat a hrát si. Jsou vděčné za jakékoli zpestření dne. Je strašně krásné být mezi nimi a vidět tu hromadu upřímného štěstí. Taky ale spoustu bídy a utrpení, které jste postaveni nemilosrdně tváří v tvář.

Jedenáctiletý Sow a jeho sestra mají HIV. Maminka jim umřela před půl rokem a z nich se stali sirotci. Sow má už teď postiženou jednu nohu. V jeho očích můžete číst smutek a vážnost, která vás u dítěte až děsí. Když byl u nás na stavbě a mohl si vyzkoušet řídit bagr, viděla jsem ho poprvé šťastného s obrovským úsměvem. Dětská radost, která je tak intenzivní, až mě mrazilo v zádech a hrnuly se mi slzy do očí. Fiona jezdí s oběma sourozenci pravidelně na pevninu do nemocnice kvůli léčbě. Léčba je ale drahá a budoucnost dětí je nejistá.

Galerie

Jak se děti učí hospodařit s penězi

Hrajeme si s nejmenšími, díky bohu za jejich skromnost, protože moje kreslící schopnosti jsou vážně strašné. Angličtina mi naštěstí jde a je skvělé pozorovat, jak jsou děti šikovné a lačné po informacích. I ty nejmenší znají pár základních slovíček, bez přízvuku, hezky čistě a jasně. Ti větší dají v pohodě dohromady souvislé věty. Větší děti si nehrají. Vyrábí náramky. Každé dítě vyrábí pletené náramky, náramek se pak označí cedulkou se jménem a následně se prodávají. Turistům, na akcích a tak. Peníze z prodeje se ukládají každému konkrétnímu dítěti zvlášť. Mají tak zajištěný alespoň nějaký základ do budoucna a zároveň se učí, jak vydělávat peníze, jak s nimi nakládat a jak je důležité spořit.

Jak vypadá obydlí Moken sea gypsy?

Na závěr se jdeme ještě podívat do druhé části vesnice, kde většina obyvatel bydlí. Jednoduché dřevěné domky na kůlech. Jedna místnost s minimem vybavení, která slouží jako ložnice, obývák i dětský pokoj. Spí se na zemi, postele tu nemají. Občas matrace nebo hamaky. Kuchyň je koutek v rohu, kde stojí police s pár hrnci a hliněné nádoby, ve kterých se rozdělá oheň, aby se na nich mohlo uvařit. Dřez s vodou byste tu hledali marně. Pitná voda se sem dováží v barelech, jako všude jinde v Asii, ale vzhledem k přístupu do vesnice je i taková banální věc, jako je zásobování pitnou vodou poměrně náročný úkol.

Chudoba komunity Moken x západní civilizace

Odjíždím a jsem plná emocí a smíšených pocitů. Jsem vděčná, že jsem na tenhle projekt natrefila a že jsem mohla pomoct. Vděčná, že jsem zažila další silné okamžiky s jednou komunitou. Zároveň je mi strašně smutno z toho, jak někdo takhle může žít a existovat. Ten propastný rozdíl mezi nimi a rozmazlenou západní civilizací. Ano, jsme rozmazlení a ani si to neuvědomujeme, nevážíme si svých životů a toho, co máme. Přitom jinde na světě existují lidi bez základních práv, možnosti vzdělání, obživy, zdravotní péče a dalších, pro nás tak samozřejmých věcí.

Kdo jsou Moken sea gypsy?

Moken jsou původní obyvatelé ostrovů roztroušených v Andamanském moři. Někteří se usadili na pevnině blíže civilizaci, někteří stále žijí tradičním způsobem života na opuštěných ostrovech. Jejich původní obživou je rybolov a výroba tradičních dřevěných lodí. Bohužel ryb v oceánech ubývá, technologie se modernizují a tak této komunitě rapidně klesá možnost obživy a živoří na hranici chudoby. Druhým obrovským problémem je to, že ačkoli komunita žije na území Thajska, nemá nárok na Thajské občanství. Tím pádem nemohou chodit do veřejných škol, nemají přístup ke zdravotní péči a nemohou ani vycestovat jinam. Možnost obživy a šance na lepší budoucnost je zde opravdu mizivá.

Jak jsem pomáhala já téhle komunitě a jak se dá stavět ekologicky?

Mojí hlavní náplní práce byla práce na stavbě dvou malých domečků pro školní třídy. Vzhledem k omezeným prostředkům i charakteru projektu, se stavělo ekologicky, z lokálně dostupných materiálů. Tedy půda, voda, vlákna z kokosových slupek nebo sláma. Půda se nejprve smíchá s vodou a kokosovými vlákny, vše se nohama ušlape a promíchá ve vaničkách a vzniklá směs se plní do forem. Následně se nechá na sluníčku vyschnout a máme tady cihly! Jako pojivo při stavbě slouží opět bahno. Jen podlaha je vybetonovaná směsí cementu a kamení. Střecha je bambusová. Práce to byla úmorná a náročná, ale ten dobrý pocit za to rozhodně stojí.

Co je projekt All for villages?

Projekt začal v roce 2004 jako pomoc po tsunami, které zasáhlo ostrovy Thajska a napáchalo spoustu škod. V současné době funguje na pomoc Moken sea gypsy, zajišťuje sterilizaci psů na Koh Phayamu, pitnou vodu, výuku angličtiny pro místní a programy pro prevenci a léčbu HIV. Výsledky projektu jsou u dětí viditelné na první pohled, mají krásnou angličtinu, jsou čisté, upravené, nechybí jim základní hygienické a společenské návyky a jsou neuvěřitelně dobře vychované. Samozřejmě jsou to děti a občas taky zlobí, ale…jsou prostě skvělé! To vše díky projektu All for villages.

Poznámka na závěr:

Článek byl původně použit na osobním blogu a je několik měsíců starý a bohužel neaktuální. Sow, o kterém se v článku zmiňujeme, umřel ve svých 13 letech pár dní před Vánoci. I přes veškerý smutek, který ve mě tato zpráva zanechala věřím, že Sow se v příštím životě dostane do lepšího těla a prožije šťastný a plnohodnotný život.

https://ceskavmalajsii.cz/

Původním povoláním designérka, nyní cestovatelka, zakladatelka webu Cestujeme do Asie a milovnice JV Asie. Asii miluji natolik, že jsem se v ní po roce cestování rozhodla usadit. Mým aktuálním domovem je země plná skvělého jídla, krásné přírody a úžasně milých lidí - Malajsie.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.