O cestování po Asii a životě na Srí Lance a v Malajsii s Dášou

Pro 5, 2018
Cestopisy & rozhovory
1 0

Dáša nedávno oslavila výročí – rok od odjezdu do Asie. V Asii nejen cestuje, ale v některých zemích si zkusila i žít. Konkrétně na Srí Lance a v Malajsii. Jaký byl život v těchto zemích, jak se cestuje samotné holce i o tom, jaký má pro ni cestování smysl, jsme si povídali v dnešním rozhovoru.

Jak tě napadlo vydat se cestovat? Bylo to dlouhodobější přemýšlení nebo spontánní nápad?

Vydat se dlouhodobě cestovat mě napadlo a začalo lákat, když jsem v březnu 2017 poprvé navštívila Srí Lanku, kde jsem strávila tři týdny a od první chvíle jsem si ji zamilovala. Od té doby jsem to měla pořád v hlavě a přemýšlela o větší cestě po Asii. Po návratu jsem se vykašlala na práci v Čechách, pustila bydlení a odjela do mého milovaného Řecka, kde jsem strávila už poněkolikáté pracovně celé léto. Po Řecku jsem se ještě na necelé dva měsíce vrátila do Čech, během kterých jsem se rozhodla, koupila letenky, sbalila to nejnutnější a 21. listopadu 2017 vyrazila.

Které země jsi v Asii navštívila a jak dlouho už jsi na cestě?

Na cestě jsem přesně rok a během té doby jsem navštívila Qatar, Maledivy, Srí Lanku, Malajsii, Thajsko, Kambodžu a Vietnam.

Žila jsi chvíli na Srí Lance a chvíli v Malajsii, můžeš nám říct nějaké srovnání života v obou zemích?

Žádné velké srovnání asi ne. Já vnímám životní styl po celé Asii všude stejně. No stress, spánek při každé volné chvilce, výborné jídlo, silné rodinné a přátelské pouto, pohostinnost, chaos v dopravě, levno a bezpečno. Na Srí Lance jsem ale cítila neuvěřitelnou energii, jako nikde jinde. Je tam nádherná příroda, pláže, památky, úžasní lidé, buddhismus je mi sympatický a atmosféru včetně vůně vonných tyčinek v chrámech miluju. Stále je to pro mě top destinace a srdcovka. Malajsie je taky úžasná. Jídlo asi nejlepší ze všech zemí, co jsem navštívila, lidé neskutečně hodní a přátelští, mám tam spoustu přátel a během sedmi měsíců, co jsem tam strávila, jsem zažila úžasné chvíle. Hlavně práce ve watersportu pro mě byla neuvěřitelná zkušenost a nikdy na to nezapomenu. Vnitřně mě ale přece jen něco táhne víc na Srí Lanku.

V obou zemích jsi měla i partnery, co tě na vztazích tady překvapilo (ať už pozitivně nebo negativně) a co funguje jinak než v ČR?

Asi bych to nerozdělovala na pozitiva a negativa. Byla to jedna z životních zkušeností, která mě zase posunula dál. A pokud se ptáš na to, co funguje jinak než v ČR, tak je to samozřejmě mentalita a postavení žen ve společnosti. Srí Lanka je ze 70 % buddhistická, zbytek jsou muslimové, hinduisté a křesťani, Malajsie z 60 % muslimská a zbytek je mix všech dalších náboženství. V obou zemích muži vnímají ženy jinak než u nás. Sice nás Evropanky berou trochu jinak, ale mentalita, náboženství a zvyky, budou hrát ve vztahu vždycky velkou roli. Vztah se Srí Lančanem i Malajcem je opravdu o velké dávce pochopení, respektu a trpělivosti. A dále už bych to nerozebírala 🙂

Malajsie je z 60 % muslimská země, názory na muslimskou kulturu jsou u nás povětšinou negativní, jak jsi vnímala lidi a kulturu v Malajsii ty?

Já naprosto pozitivně. Zdejší lidé jsou přátelští a až neuvěřitelně hodní, s velkým citem pro rodinu a přátelství. Spousta lidí v Čechách muslimy opovrhuje a hází do jednoho pytle. To je ale názor především lidí, kteří sedí jen doma u televize a nechávají si plnit mozek mediálním odpadem. Žila jsem mezi muslimy sedm měsíců, takže jsem měla dost času poznat, jak žijí, jaké mají zvyky, jak se chovají a dozvěděla jsem se toho spoustu o islámu a i když jsou stále věci se kterými se neztotožňuji, tak islám respektuji a našla jsem si v něm i body, které mi jsou naopak sympatické. Bavíme se ale o muslimech v Malajsii. V jiných muslimských zemích, to samozřejmě může být jiné.

Cestuješ jako samotná holka, což je pro spoustu lidí nepředstavitelné a spousta lidí si myslí, že i nebezpečné, jak to vnímáš ty?

Jsem na cestě už rok a za celou dobu, jsem se nikde a nikdy v nebezpečí necítila. Ano, nastalo pár situací, kdy jsem se necítila úplně nejlíp, ale to k cestování prostě patří. Například, když jsem na Srí Lance jela lokálním autobusem na severovýchodní pobřeží do Trincomale. Tato část Srí Lanky není turisty tolik navštěvovaná a jelikož byla centrem dění válečného období, tak vztahy jsou tam stále trochu napjaté a lidé trochu uzavření. V celém autobuse jsem byla jediná turistka, autobus v jedné chvíli zastavil, naskákalo do něj asi 15 frajerů a začali všechny šacovat a všem vysypávat tašky na podlahu. Já tam jen seděla a čekala, co se bude dít s se mnou. Mě si naštěstí vůbec nevšímali a po deseti minutách bylo po všem. Jsem velkej dobrodruh a jen tak mě něco nerozhodí, ale v tuhle chvíli jsem sevřený půlky trochu měla 🙂. Jinak se cítím naprosto bezpečně a nemám jedinou zkušenost s žádným obtěžováním, přepadením a podobně. Je pravda, že jako samotná ženská upoutávám více pozornosti a to především mužské, ale spíš v pozitivním slova smyslu. Je to fajn cestovat single a baví mě to. A i když cestuji sama, tak úplně sama nejsem nikdy. Po cestě potkávám spoustu lidí. Není problém se seznámit a když mám náladu a chuť být sama, tak jsem sama.

Galerie

Je některá ze zemí v Asii, která tě oproti očekávání překvapila vyloženě negativně a která naopak pozitivně?

Jednoznačně Thajsko a Malajsie. Co se týče Thajska, tak i když jsem tam strávila měsíc, tak je to jediná země, která na mě nijak zvlášť nezapůsobila. Neřekla bych, že z něho mám doslova negativní zážitek, ale nenadchlo mě tak, jak jsem očekávala. Často jsem se cítila jako chodící peněženka a mám to spojené i s horečkou dengue, se kterou jsem tam marodila. Komárů tam bylo nejvíc ze všech zemí, co jsem navštívila a kde jsou komáři tam já už nechci 🙂 Ale příroda, památky a moře jsou nádherný. Nikdy ale neříkej nikdy a třeba se někdy vrátím. S Malajsií to bylo zase naopak. Ze začátku jsem měla smíšené pocity, nijak zvlášť jsem okouzlená nebyla a neplánovala jsem se tam zdržet dlouho. No a pak jsem navštívila ostrov Langkawi, dostala možnost práce ve watersportu, zamilovala se a strávila tam sedm úžasných měsíců, na které nikdy nezapomenu.

Co tě na Asii baví a co tě naopak štve?

Nejvíc mě baví pohoda, no stress, pozitivně naladění lidé, to jak je tu levno, počasí a dokonce i ten chaos v dopravě. A co mě štve? Téměř nic, až na to neskutečný množství cukru, který cpou úplně do všeho 🙂

Dost lidí zajímá, jak je finančně možné dlouhodobě cestovat, jak si financuješ cestu ty?

Já jsem měla na začátku dost našetřeno. Jinak žádný stálý příjem nemám. Dost mě pomohla práce v Malajsii, díky které jsem za vydělané peníze navštívila Thajsko a Kambodžu. No a na Srí Lance jsem měla pronajatý barák a občas pronajala volné pokoje. To ale na velké vydělání nebylo, spíš mi to pokrylo jen náklady na pobyt. Momentálně se začínám zajímat o práci online, tak uvidíme, jak se mi zadaří.

Máš z cest nějaký zážitek, o kterém můžeš říct, že byl pro tvůj život významný nebo zlomový?

Už samotná cesta je pro mě významným a zlomovým okamžikem v životě. Ale pokud mám vybrat nějakou část, tak je to rozhodně práce v Malajsii a celkově celých sedm měsíců co jsem tam strávila. Našla jsem tam spoustu přátel, super práci a našla jsem tam svůj druhý domov, stejně jako tenkrát v Řecku. Je to super mít přátelé a kontakty po celém světě a mít se vždy kam a za kým vracet.

Jaký ty osobně vidíš smysl v cestování? A co dává cesta tobě?

Člověku to dá úplně nový pohled na svět i na život. Rozšiřujete si obzory, potkáváte lidi z celého světa, navazujete nová přátelství, zlepšujete si jazykové znalosti a hlavně poznáváte sami sebe. Mě osobně cestování dává neskutečný pocit svobody, možnost osobního růstu a otevírá mi dveře k novým možnostem. Uvědomila jsem si, jak chci vlastně žít a přehodnotila spoustu věcí v mém dosavadním životě.

Kde teď aktuálně jsi a jaké jsou tvoje další plány? Těšíš se někdy domů, stýská se ti nebo tě láká víc život v zahraničí?

Momentálně jsem ve Vietnamu. Koupila jsem si tu motorku a chci ho celý projet. Už mám za sebou kolem 1500 km po severu a chystám se až na jih, kde motorku zase prodám a uvidím, co bude dál. Přemýšlím i nad tím se na chvilku podívat do Čech, ale ještě přesně nevím kdy. Ne že by se mi stýskalo, ale potřebuju si vyřešit nějaké osobní věci, navštívit rodinu, kamarády a pak zase do světa. Do Čech se už ale natrvalo nikdy vracet nechci. Jsem zvyklá na život v zahraničí a hlavně mě tenhle život baví a naplňuje víc.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí na cestách.

Dáša Landsingerová

Cestovatelka tělem i duší, dobrodruh s velkým smyslem pro humor, milovnice dobrého jídla a tak trochu blázen, který jde do všeho po hlavě 🙂 Utéct do světa, mě začalo poprvé lákat v mých třiadvaceti, kdy jsem odjela pracovat do Řecka. Řecko jsem si zamilovala a na téměř pět let se stalo mým druhým domovem. Poté mě cesty osudu opět zavedly do Čech a klasického koloběhu. Práce, výplata, občas dovolená.., prostě takové to typické české přežívání 🙂 Po pár letech „trápení“ jsem si uvědomila, že tohle není nic pro mě, nenaplňuje mě to a opět jsem dostala chuť vyrazit někam pryč. Od té doby se toulám Asii, poznávám svět, nové lidi, jídlo, kulturu a hlavně samu sebe. Žiju ze dne na den, nedělám žádné plány a řídím se heslem NEVER TRY NEVER KNOW 😉! Pokud by vás má cesta a vše s ní spojené zajímalo, tak mě můžete sledovat na mé FB stránce V ráji zvaném Asie.

 

https://cestujemedoasie.cz/

Původním povoláním designérka, nyní cestovatelka, zakladatelka webu Cestujeme do Asie a milovnice JV Asie. Asii miluji natolik, že jsem se v ní po roce cestování rozhodla usadit. Mým aktuálním domovem je země plná skvělého jídla, krásné přírody a úžasně milých lidí - Malajsie.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.