fbpx

Seriál: Tři měsíce putování po Indii s odbočkou do Bangladéše a Nepálu

Led 14, 2019
Cestopisy & rozhovory
6 0

Vypadá to jako konec, ale je to vlastně teprve začátek. Začátek našeho seriálu o putování Indií a Bangladéší s Davidem, který je na cestách po Asii už více než rok a my máme tu čest vám zprostředkovat všechny jeho dojmy, tipy, itinerář, informace a hlavně zajímavé příběhy o setkávání, potkávání a prožívání. Protože nezapomenutelné zážitky a příběhy jsou při cestování to nejdůležitější. A David jich má opravdu hodně 🙂

Cesta Indií utekla velmi rychle. Mé dvouměsíční e-vízum je u konce.
Do Indie jsem dorazil letecky do města Kočín na jihu země. V plánu jsem měl postupně pokračovat na severovýchod až do Západního Bengálska, což se mi podařilo. Zítra překračuji hranici do Bangladéše… Ale zpátky k Indii! Indii jsem si i přes všechny možné podvody a pokusy o okrádání turistů zamiloval. Jmenovitě kulturu, atmosféru země, výborné jídlo a samozřejmě přírodu. Indie je také velmi levná.

Většina cestovatelů, které jsem potkal sdílí stejné sympatie. Ale občas jsem zaslechl: „Miluju Indii, ale nemusím Indy“. Čemuž naprosto rozumím, protože na Indii jsou nejvíce vyčerpávající právě Indové.

Všudypřítomný nepořádek, zvířata, chaotická doprava a…

Postupně si zvyknete na jaksi „slumový“ všudypřítomný nepořádek doprovázený různými variacemi zápachů a přítomnost dobytka ve městech – převážně krav, které můžete vidět spát uprostřed silnic. Nebo pokud si ráno přivstanete a vyjdete do města za úsvitu, máte šanci spatřit, jak jsou krávy dojeny místními lidmi přímo na ulici.

Dále pak potkáte i spousty býků, vodních buvolů, občas i koní, oslů, prasat, koz, psů, kteří pospávají všude možně, koček a samozřejmě i opic, na to vše se zvyknout dá.

Doprava v Indii je pro nás – tedy pro návštěvníky ze západní kultury, jaksi chaotická, velmi hlučná a jakoby s absencí jakýchkoli pravidel. Přejít silnici může být velmi stresující zkušenost (ne na přechody se spolehnout nedá, pokud nějaký vůbec najdete).

Galerie

…poněkud jiné hygienické standardy…

Dále pak denně narazíte na Indy, kteří močí na veřejnosti, o kálení nemluvě. Často se netrápí ani s úhlem nebo směrem, chcete-li. Prostě se vymočí (a ano vykonají klidně i „velkou“ potřebu) kdekoliv a před kýmkoliv a nestydí se. Stalo se mi dokonce, že si se mnou jeden z nich během vykonávání potřeby chtěl povídat. K tomu všemu přitom ještě s někým telefonoval.

Na co si dát v Indii pozor?

Horší je to s dotěrnými tuk-tukáři, kteří NE neberou jako odpověď. Dále všemi možnými podfukáři, kteří mají na turisty velmi dobrý „čich“. Samozřejmě na hlavních „turistických stezkách“ budete trpět mnohonásobně více, protože i koncentrace těchto chlapíků (a samozřejmě i intenzita s jakou vytrvale dorážejí) s turismem přímo úměrně roste. Nenechte se ale otrávit!

Obecně totiž platí, že vás po příjezdech obklopí právě tito „lovci bělochů“ jako první vlna. Ale pokud setrváte a zůstanete na místě déle, pak se teprve odkrývá ta nepříjemná slupka a dostáváte se k obyčejným lidem, kteří jsou velmi zvědaví a milí. Velmi rádi si s vámi popovídají. Pokud jejich angličtina není tolik sebevědomá, alespoň vás poprosí o „selfie“, z kterého mají posléze nepředstavitelnou radost. Buďte vstřícní a nepřipravte je o ni!

Co se týká konkrétních okrádání a různých strategií, jak chytře obelstít návštěvníky této nádherné země, myslím že by téma podvodů vydalo na samostatný článek. Ale stručně řečeno, Indové vás zvládnou „okrást“ pusou, nepotřebují na to ruce. Za dva měsíce se mi nestalo a ani jsem neměl pocit, že by mi chtěl někdo něco vzít. A to jsem „s bratry“ denně ve velmi těsném tělesném kontaktu. Naznačuji tím tedy místní dopravu…

Lokální doprava = nejlepší způsob cestování (pro zážitky, nikoli komfort)

Doslova jsem „promačkal“ své tělo skrze zemi; odspodu nahoru až sem do Kolkaty. Tak jak jsem si předeslal. Tedy lokální indickou dopravou: autobusy, vlaky a tuk-tuky. Často i skrze davy lidí v přelidněných městech a skrze běsnící silnice. Chtě-nechtě jsem si tak prošel jistou formou asketické tradice „indických spirituálních hledačů“ – tedy zapření těla. Snášení nepohodlí a bolesti.
Mluvím konkrétně o způsobu cestování v této zemi, kdy jste v jakékoli formě dopravy namačkaní s ostatními takovým způsobem, že se nemůžete ani poškrábat. 
Často jsem postával jen na jedné noze, neschopen se pohnout díky hustotě těl kolem. Občas jsem si nebyl jistý, která končetina patří komu. Ale díky tomu, že moje barva kůže má přeci jen pořád jiný odstín, jsem byl v tom uzlu těl stále schopen identifikovat své vlastní části.
Konkrétně cesta vlakem z Hyderabádu do Višakapatnamu byla jedna z těch extrémních: 14 hodin stání, kdy jsem přešlapoval z nohy na nohu a dával pozor, abych nešlápl na staré pode mnou nebo je nepraštil do hlavy kolenem. Sedm nebo osm borců spících na záchodě, zapření o sebe, jeden z nich spí nad nimi v umyvadle. Skupina mužů dokonce ležící přes latrínu, která ani není vidět. To byly běžné scenérie, které jsem vídal. Všude kde si dokážete představit, kde by se dala položit TAŠKA, tam je pokroucené tělo člověka.

Závěrem ale: pro mně, jako jednoho z těch baťůžkářů, co cestuje delší dobu (Indie je pro mne již osmou procestovanou Asijskou zemí), musím říci že je jednou ze zemí pro mě nejvýznamnější na této pouti. Po Bangladéši se rozhodně vracím zpět a hodlám pokračovat z východu na západ skrze severní část.

Nenechte se ovlivnit negativními aspekty Indie, přišli byste o hodně!

David o sobě

Ahoj, jsem David a začnu pravděpodobně cestovatelským cliché: Zanechal jsem práce grafika ve známém e-shopu v ČR, prodal auto a pronajal svůj vlastní byt. Rozhodl jsem se vycestovat na putování skrze Asii. Na neurčito. Přestal jsem plánovat. Postupně jsem plánování vyškrtl jako příliš “západní” aspekt. Místo toho teď praktikuji více “východní” přístup: jít s proudem a nechat věci plynout. Peníze nemám. Něco jsem sice za 8 let práce našetřil, ale je to budget, který by v Evropě nestačil na půl roku. Cestuji z části i přes workaway.info jako dobrovolník, spím často ve své hamace a vláčím s sebou starej notebook, který mi tak poskytuje možnost občas si přivydělat na výdaje grafikou. Cestu jsem začal v Malajsii a dále pak Singapur, Thajsko, Barma, Laos, Kambodža, Vietnam, Borneo, Indie, Bangladéš, Nepál. … pojďte putovat se mnou! EGOS & SHOES OUTSIDE

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.