fbpx

Seriál: Tři měsíce putování po Indii s odbočkou do Bangladéše a Nepálu

Dub 1, 2019
Bangladéš
3 0

V předchozím díle našeho seriálu (naleznete zde) jste si mohli přečíst o Davidově prvním seznámení s Bangladéší, o přívětivosti místních obyvatel i o super rychlé nabídce sňatku. David se však neoženil s krásnou Putul, ale pokračoval dál. Do neziskové organizace AID Foundation, kde měl domluvenou práci jako dobrovolník. O tom, čím se neziskovka zabývá, s jakými problémy se potýká Bangladéš, jaká zde můžete navštívit zajímavá místa a jaká je filozofie Bangladéše, si můžete přečíst v pokračování Davidova vyprávění o jeho cestě.

Úvod do organizace AID Foundation

Když už jsem konečně dorazil do kanceláře neziskovky a probrali jsme možnosti, dohodli jsme se, že se vydám do „terénu“. Což znamenalo do jejich hlavního centra – menšího okresního města Jhenaidah. Tam jsem pobyl zhruba tři týdny a postupně si zamiloval úžasné a dobrosrdečné zaměstnance a místo samotné.

Při prvním setkání s bratrem Mehedim jsme si hned padli vzájemně do oka a naše přátelství se každým dnem prohlubovalo. Nutno říct, že mne velmi zaskočil tím, že veděl o existenci naší země. Dokonce mi oznámil, že chce jednou vidět Prahu a jeho oblíbeným filmem je (operace) Anthropoid… Koukal jsem s otevřenou pusou, protože ani Czechoslovakia obvykle nezabírá. Většinou, při vysvětlování odkud jsem, musím přistupovat na kompromis, že jsem z Německa nebo ukazovat mapu a edukovat!

Učitel angličtiny (nejen) pro handicapované děti

Během té doby, kdy jsem měl možnost pobývat v AID Foundation, mi byla představena většina z projektů. Mezitím jsem si „našel“ místo, jak se uplatnit, přímo v centrále: začal jsem učit angličtinu ve škole pro handicapované děti, převážně hluché. Zároveň jsem vedl i každodenní odpolední hodinu AJ pro zaměstnance za účelem zlepšení jejich úrovně jazyka. Obě dvě skupiny jsem si zamiloval. Zažili jsme společně spoustu zábavy a předali si spoustu zkušeností.
Obzvláště s dětmi se mi pak loučilo velmi těžce. Učil jsem je formou her. Zvolil jsem taktiku soutěživosti, abych je ještě o něco více povzbudil k chuti učit se. Vždy jsme si před hrou samotnou společně prošli slovíčka (kartičky) a pak už jsem je rozdělil do dvou týmů a rozdal obrázky. Takže jsem například ukázal kartu na které bylo slovo „ELEPHANT“. Pak už bylo na nich, která ze skupin nalezne obrázek slona jako první. Samozřejmě rychlejší tým vždy obdržel bod. Oblíbenou hrou byly také části těla, kdy jsem sám na sobě demonstroval část samotnou a týmy hledaly příslušné slovíčko.

Hry se staly tak oblíbenými, že se postupně připojovaly mamky a dokonce i prarodiče! Dalším úžasným prožitkem pro mne byly chvíle, kdy jsem náhodně potkal některého z malých „studentů“ někde mimo školu. Většinou se vytrhávali z doprovodu rodičů a běželi mi rovnou do náruče se na chvíli pomazlit…

Čím vším se neziskovka zabývá? Výuka, podpora žen, eko-farem, odpadové hospodářství

Neziskovka samotná běží na podporu již zmíněných handicapovaných dětí, ale i žen nebo žen jako obětí domácího násilí, což je bohužel velmi častý problém, stejně jako např. v Indii. Dále podpora farmářů a eko-farmaření, finanční podpora začínajících podnikatelů (mikrofinancování). A další a další.

Během mého působení jsme s bratrem Mehedim začali pracovat na novém projektu pro podporu řešení problému odpadu a poluce v okolí. Tedy sběru odpadu, skládkování, recyklování, edukace občanů a hlavně dětí ve školách o dopadech poluce na životní prostředí a jejich řešení.

Další dobrovolník a pokračovatel v projektu

Asi během druhého týdne mi bylo oznámeno, že má dorazit jakýsi další dobrovolník. Byl jsem pochopitelně napnutej. O to větší překvapení pak bylo, když jsem zjistil že je to bratr slovák!!!
Společně jsme pak (už jako dva hrdí čekoslováci) ve spolupráci s bratrem Mehedim vypracovali detailní plán pro realizování projektu a získání tak nemalé finanční podpory od japonských sponzorů.
Po mém odjezdu z neziskovky na tom Miro a Mehedi dále pracují. A protože jsme stále v kontaktu, oba bratři mě informují o stavu… Musím říct, že z toho mám velmi dobrý pocit a vkládám do projektu a do nich obou veliké naděje.

Galerie

Politická nálada v Bangladéši

Jak je ve veřejném mínění nejspíše očekáváno – ano Bangladéš stále řeší mnoho problémů. Je to jedna z řady rozvojových zemí. Také musím říct, že politické tendence a nálada je silně pro-socialistická. Nutno podotknout, že jsem tyto tendence zaznamenal například i v Indii. Je také silně cítit hrdý odkaz na civilní válku ze začátku 70. let (Bangladéšská válka za nezávislost) a „otce Bangladéše“ – iniciátora osvobození od západního Pákistánu (dnes již jen Pákistánu), vůdce a později pak prezidenta Mudžíbura Rahmána. Jeho dcera je v současnosti premiérkou země. Společností je tedy prostoupen i jakýsi lehký nacionalistický vánek.

Hlavní problémy Bangladéše

Jako největší problémy v zemi se dají jmenovat například: korupce, obchod s lidmi (ano i orgány), prostituce (na toto téma můžete shlédnout dokument z jednoho z 15 nevěstinců v zemi: www.youtube.com/watch?v=jgaltnLfxo8), nízké platytvrdé podmínky v továrnách (hlavně textilní průmysl nebo tabákové plantáže), pracující děti, drogová závislost (amfetamin je velmi levný populární a hlavně dostupný, zatímco například alkohol se nedá sehnat). V neposlední řadě nepokoje skrze politiku nebo odlišnou víru mezi muslimskou většinou a hinduistickou minoritou. Dále pak problém s Rohingya uprchlíky, masově překračujícími obtížně střežitelnou hranici s Myanmarem. Což zemi, která se řadí mezi jednu z nejhustěji osídlených na světě, v jejím současném stavu příliš nepomáhá. Bangladéšané samotní se v nemalém počtu pokouší překonat Andamanské moře a dorazit kamsi „za lepším životem“. Každý rok takto zahyne obrovský počet lidí, v tom „lepším“ případě jsou navráceni zpět. Mezitím ale přijdou o veškerý majetek. Je to totiž velký byznys převaděčů“ kteří si účtují nemalé částky a většinou tak pojmou veškeré bohatství zoufalých rodin.

Vláda jaksi nezvládá problémy řešit efektivně, což vysvětluje nejvyšší počet neziskových organizací na světě (přes 2 000), které se snaží s výše jmenovanými problémy bojovat a celkově zlepšovat životní úroveň. Chuť angažovaných bangladéšanů pracovat na progresu vlastní země je obrovský!

Závěrem pozitivně!

Bangladéš je přese všechno VELMI přátelské prostředí, které je utvářeno neuvěřitelně milými lidmi. Ti se neváhají podělit i o to málo které mají.

Během měsíce stráveného mezi místními jsem necítil žádné riziko (nemluvím o „izolaci“ v neziskovce) a naopak jsem byl opakovaně a opakovaně překvapován pohostinnostívřelostí. A také jejich zapáleností a odhodláním něco změnit!

Bangladéš má spoustu krásných míst k návštěvě…

Země má krásné oblasti k navštívení: například národní park Sundarban plný divoké zvěře nebo krásnou čajovou oblast Sylhet v kopcích při severní hranici země. Uvolněný Cox’s Bazar s jednou z nejdelších pláží světa nebo poetický Bandarban a přilehlé kopcovité oblasti plné nepoznamenaných vesniček obydlených fascinujícími horskými kmeny.

….a spoustu zajímavých tradic a zvyků

Mne osobně překvapila specifická filozofie, zkráceně oslavující život, toleranci, lásku a bratrství, kterou započal Lalon Shah. Významný mystik, filozof a autor písní, který je v zemi dodnes velmi ceněn. Když to hodně zlehčím, pro lepší pochopení, řekněme, že je dnes pro bengálce „něco jako Bob Marley“. Jeho příznivci jsou označováni jako Bhaulové, se kterými se pojí speciální tradiční nástroje a kteří pějí jeho písně, ve kterých je spousta moudrosti a poselství. Nejznámějším a nejzobrazovanějším z nástrojů je ektara.
Dále určitě stojí za zmínění zajímavá osobnost Rabíndranáth Thákur, který je pro zemi nepopiratelnou chloubou.

Turismus v Bangladéši přese všechno zatím ještě není masovějšího rázu v porovnání s ostatními zeměmi Asie a je rozhodně úžasným místem k návštěvě pro všechny, kteří se během cestování zajímají o život místních lidí a jejich kulturu. V těch totiž spočívá pravé bohatství Bangladéše.

David o sobě

Ahoj, jsem David a začnu pravděpodobně cestovatelským cliché: Zanechal jsem práce grafika ve známém e-shopu v ČR, prodal auto a pronajal svůj vlastní byt. Rozhodl jsem se vycestovat na putování skrze Asii. Na neurčito. Přestal jsem plánovat. Postupně jsem plánování vyškrtl jako příliš “západní” aspekt. Místo toho teď praktikuji více “východní” přístup: jít s proudem a nechat věci plynout. Peníze nemám. Něco jsem sice za 8 let práce našetřil, ale je to budget, který by v Evropě nestačil na půl roku. Cestuji z části i přes workaway.info jako dobrovolník, spím často ve své hamace a vláčím s sebou starej notebook, který mi tak poskytuje možnost občas si přivydělat na výdaje grafikou. Cestu jsem začal v Malajsii a dále pak Singapur, Thajsko, Barma, Laos, Kambodža, Vietnam, Borneo, Indie, Bangladéš, Nepál. … pojďte putovat se mnou! EGOS & SHOES OUTSIDE

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.