Tchaj-wan: malý ostrov velkých půvabů na východ od Číny

Na první pohled se zdá nedosažitelný. Ostrov Tchaj-wan leží „schovaný” přes 200 kilometrů na východ od břehů Číny. Možná právě proto na něj spoustu cestovatelů na svých cestách do Asie zapomíná. Přitom nevědí, o co přicházejí. Tenhle na první pohled nenápadný ostrov  v sobě skrývá mnohem více, než se může zdát. Ne nadarmo se po staletí jmenoval Ilha Formosa – Krásný ostrov.

Byli to portugalští mořeplavci, kteří ostrov v 16. století objevili a takto příznačně ho pojmenovali. Musela to být právě jeho divoká tropická krajina, která je k názvu inspirovala. Po celé východní straně ostrova se rozprostírají jezera, termální prameny, vodopády a hory vypínající se do výšky až čtyř tisíc metrů, které přímo vyzývají k trekování. Právě ty jsou dnes spolu s nejvyšší horou ostrova Jü-šan (3 952 m. n. m.) součástí národního parku Taroko, který je perlou Tchaj-wanu. O krásách tchajwanské přírody svědčí kromě Taroka dalších 7 národních parků.

Na západním pobřeží Tchaj-wanu naopak vyrostla města s mnoha zdobenými buddhistickými i taoistickými chrámy, ale najdeme tu i pár kousků moderní architektury. Samozřejmostí měst jsou trhy, ze kterých se linou vůně pokrmů tchajwanské kuchyně. Když k tomu ještě přidáme moře, přátelské domorodce, kteří by pro vás udělali první poslední a téměř nulovou kriminalitu, vznikne nám země, která má všechny důvody, proč ji navštívit.

A protože je Tchaj-wan velký jako polovina České republiky, i když s dvojnásobným počtem obyvatel, zvládnete projet spoustu míst za krátkou dobu. Tomu dopomáhá velmi dobré dopravní spojení všude po ostrově.

A co bylo po objevení Tchaj-wanu? Aneb od Číny k Japonsku a zase zpátky

V minulosti si Tchaj-wan přehazovaly Evropa, Čína a Japonsko jako horký brambor. Poté, co byl Tchaj-wan objeven Evropany, kolonizovali ho Nizozemci a Španělé. Nedlouho potom Tchaj-wan obsadili Číňané, kteří si ostrov přisvojili na 200 let.

V roce 1895 musela však Čína po prohrané válce přenechat Tchaj-wan Japoncům. V tu dobu vznikly první pokusy ostrova o prohlášení nezávislosti jakožto Tchajwanský demokratický stát. Kdyby se to bývalo podařilo, stal by se Tchaj-wan historicky druhou republikou v Asii – hned po Filipínách. Místo toho byl Tchaj-wan roku 1943 přidělen zpět k Číně.

Dnes se Tchaj-wan oficiálně nazývá Čínská republika. Její (ne)samostatnost ale zůstává trochu ošemetná. Jen se podívejte na ten guláš na Wikipedii. I když ho Čína stále prohlašuje za svou provincii a jeho nezávislost uznává pouze 17 států světa (Česká republika mezi nimi není), Tchajwanci hrdě tvrdí, že jsou samostatným státem.

Jedinečná, ale přesto někdy zvláštní, taková je tchajwanská kuchyně

Právě vliv Evropy, Číny a Japonska se zasloužil o jedinečnou tchajwanskou kuchyni, která si ze všech tří destinací vybrala to nejlepší. Gastronomie je důležitou součástí místní kultury. Jestli si můžete být na Tchaj-wanu něčím jistí, tak tím, že určitě nikdy nebudete mít hlad. Jídla je tu všude habaděj, a to i v tu nejpozdější noční hodinu. Zejména na trzích o obřích rozměrech, které najdete v každém městě. A jestli chcete mít ten „real” gastronomický zážitek, zajděte si na některý z tradičních nočních trhů. Právě tam najdete nejen ty nejlepší pochoutky, ale i další pokrmy, u kterých si nebudete jistí, jestli je váš žaludek stráví.

Vedle nudlí na sto způsobů, mořských plodů, čerstvé zeleniny či masových „knedlíčků” tak najdete i hadí či kachní krev, kuřecí pařáty, prasečí řitní otvory či rypáky. Uličkami se také line aroma „smradlavého tofu”. To ale nikomu nevadí, protože to je místní specialita, na které si Tchajwanci pošmakují. Co se odvážíte ochutnat, už nechám na vašem uvážení.

Co ale nenechte vašim chuťovým pohárkům ujít, je tchajwanský čaj. Pěstuje se v horských oblastech ostrova a jeho příprava je pro Tchajwance jakýmsi rituálem. Na svůj čaj jsou obyvatelé pyšní a říkají, že jeho vůně je lepší než u čajů z Číny.

Galerie

Obyvatelé ostrova – to nej z Tchaj-wanu

Na první pohled jsou to lidé jako všude jinde v Asii. Nepochybuji ale o tom, že právě místní obyvatele si na Tchaj-wanu, stejně jako snad všichni cestovatelé, zamilujete nejvíce. Když je oslovíte s prosbou o pomoc, snesli by vám modré z nebe. Když je neoslovíte vy, najdou si jiný způsob, jak s vámi zapříst rozhovor, protože se s vámi jako cizincem budou chtít určitě seznámit. A vy brzy zjistíte, že jejich dobrosrdečnost a ochota snad nezná mezí.

I když na Tchaj-wan v porovnání s jinými zeměmi východní a jihovýchodní Asie neproudí tolik turistů, jsou na lidi ze Západu zvyklí a dorozumíte se s nimi velmi slušně anglicky. Což je obojí obrovský rozdíl oproti pevninské Číně.

Vaše sympatie si Tchajwanci získají i projevovanou úctou k sobě navzájem včetně starých lidí. Pro ty spolu s těhotnými ženami a handicapovanými jedinci jsou ve všech dopravních prostředcích vyhrazené speciální sedačky, což všichni respektují. Když už si na ně někdo sedne, zvedá se okamžitě, jakmile do vozidla vstoupí někdo, pro koho jsou určené. Pokud toto jako cizinec nepostřehnete, Tchajwanci vás na to velice mile upozorní. Jak se chovat ke starým lidem vám ostatně ukazují i krátká videa na televizích při čekání na metro.

Baner LP930x180

Všemi obdivovaná Praha

Teď si asi ťukáte na čelo, proč píšu Praha, když je řeč o Tchaj-wanu. Věc se má tak. Naši malou zemičku tu všichni moc dobře znají a na Prahu vám budou pět ódy! Ta je tady totiž považovaná za nejkrásnější město na světě. Snad každý už tam byl. Někdo dokonce pětkrát! A když ne, určitě tam pojede na líbánky. Protože Praha je pro Tchajwance oblíbenou líbankovou destinací. O slávu našeho hlavního města na Tchaj-wanu se zasloužil hit místní zpěvačky z populární telenovely Pražské jaro.

Pokud tedy budete chtít zavést s Tchajwanci rozhovor, zmiňte se, že jste z Prahy (nebo z České republiky). Hned se jim rozzáří očička a vy se tak budete mít šanci přesvědčit o jejich vlídnosti. Na tu se tak snadno zvyká, že se vám bude Tchaj-wan jen těžko opouštět.

http://prosmejdimesvet.cz/

I když se tvářím jako studentka cestovního ruchu na VŠE, ve skutečnosti jsem cestovatelka a dobrodruh tělem i duší. Cestování se stalo mých životním stylem a závislostí. Po množství cest po celé Evropě jsem se vydala na tu velkou vysněnou. Na roční cestu kolem (půl) světa.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.