fbpx

Za krásou Myanmaru k rybářskému jezeru Inle Lake

Říj 22, 2018
Cestopisy & rozhovory
4 1

Cesta do Inle Lake, respektive města Nyaungshwe, které leží v těsné blízkosti Inle Lake a je výchozím bodem pro jeho poznávání byla nekonečná. Zakoupená placatka rumu mi vydržela hodinu a pak zbylo jen utrpení. Utrpení v mrazáku. Nejdřív jsem se divila, proč místní nastupují do autobusu v čepicích a péřovkách. Netrvalo dlouho a pochopila jsem. Klimatizace v autobuse byla nastavena na režim „kdo dřív umrzne“. Jelikož jsem opouštěla ČR na konci října, moje teplejší oblečení představoval jeden svetr a ten mi bohužel nestačil. Nezachránily mně ani dvě deky a šátek. Takhle jsem strávila 18 hodin cesty. Vlastně ne, poslední dvě hodiny už svítilo sluníčko, takže na hlavu mi pražilo a potila jsem se a nohy jsem měla stále zmrzlé. Nemocná jsem byla ještě týden potom.

Jak se dostat z Mawlamyine na Inle Lake?

Kromě zimy jsem měla ještě jeden problém. Jak se dostat do Nyaungshwe. Dle internetu totiž žádný přímý autobus z Mawlamyine do Nyaungshwe nejel a můj autobus měl pokračovat dál do Mandalay. Koupila jsem si tedy lístek jen do Naypyitaw s tím, že cestu dál budu řešit v Naypyitaw . Věděla jsem, že určitě jede vlak, i když pekelně dlouho. Sice mne jízdy vlakem baví, ale občas se chci přesunout rychleji. Do Naypyitaw jsme přijeli o dvě hodiny dřív, než jsme podle jízdního řádu měli. Kdybych se zrovna nevzbudila a nekoukla do mapy, nechali by mě sedět v autobuse a každému by to bylo jedno. Vidět do budoucnosti, zůstala bych uvnitř a ušetřila. Nejsem bohužel vědma a tak jsem vylezla z busu, vzala si svůj batůžek a začala se porozhlížet, zda neuvidím nějaké info o jízdních řádech. Zrovna přijel další autobus, takže jsem se zkusila pár lidí zeptat, kam jede dál s tím, že já potřebuji do Inle Lake. Třeba budu mít štěstí a jen vyměním autobusy. Nic. Začínám se smiřovat s vlakem. Zkouším svojí poslední šanci. Stánek, který vypadá, jako že by se v něm mohly prodávat lístky na autobus. Hurá sláva úspěch. Opravdu odsud jede autobus. A hádejte jaký. Ten, ze kterého jsem před chvílí vylezla! Ten, který měl jet do Mandalay. Připadám si jak Alenka v říši divů. Doplácím si lístek a sunu se zpátky do autobusu. Moje místečko mezitím vychladlo, ach jo.

Na konci utrpení skvělé výhledy i ubytování

Následuje dalších několik hodin v ledovém pekle, ke konci cesty s nádhernými výhledy na hory! Ty tedy stojí za to. Bohužel i výhledy na stavbu nové silnice, kde můžete vidět ženy i děti tahající těžké kamení a vykonávající těžkou práci v prachu a hluku. Ochranné pomůcky žádná sláva. Tohle mi přijde vážně šílené a je mi těch lidí neskutečně líto.
Autobus mě vyhodí na křižovatce vedoucí k Nyaungshwe a na mě se sesypávají taxikáři. Nepříjemní už od pohledu. K milým a usměvavým lidem z Barmy mají opravdu hodně daleko. Už jsem na nadsazené ceny taxikářů alergická a bez ostychu tvrdě smlouvám. Dostanu se z 10 000 na 6 000 kyat, cena stále vysoká, ale moc na výběr nemám. Taxikář moc spokojený není, ale stejně jako já si moc vybírat nemůže. Ještě cestou zaplatím 13 000 kyat poplatek za vstup do Inle Lake area a za chvíli se konečně můžu ubytovat, jaká úleva. Schválně jsem si vybrala trochu dražší hostel, abych měla i bazén, bylo mi jasné, že se po cestě budu potřebovat protáhnout. Vybrala jsem The Grand Nyaung Shwe hotel, který je vlastně spíš hotelem než hostelem, jen mají navíc i menší baráček sloužící jako hostel. Nejlepší bylo, že jsem tady byla úplně sama! Takže jsem si užívala luxusu hotelu za cenu hostelu, to se vyplatilo 🙂

Galerie

Výlet na Inle Lake, co stojí za to vidět a co ne?

Druhý den jsem se vydala na výlet po jezeře Inle Lake. Za výlet platím 21 000 kyat. Nevím, čím jsem ráno přemýšlela, ale hlavou určitě ne. Noční teplota byla kolem 7 stupňů a kolik může být na lodi na jezeře v půl deváté ráno? Svetr a šátek jsem si sice vzala, ale že bych si vzala větrovku, kterou celou dobu tahám v batohu, že se jednou bude hodit? Ne. Takže si první hodinku na loďce pěkně mrznu. Zase. Takhle tu rýmu asi nevyléčím.

Co se mi z výletu líbilo nejvíc? Určitě místní trhy, výšlap k opuštěné pagodě s nádherným výhledem do kraje a pozorování místního života na jezeře a podél kanálů. Fascinuje mne, že v jedné špinavé říčce se koupou zvířata i lidi, vypouští se sem odpad a zároveň se pere prádlo. Které se pak položí usušit na trávu. Ale víte co? To prádlo mají nádherně čisté! Jak to dělají opravdu netuším. Co se mi naopak nelíbilo? Návštěvy „hand made“ dílniček s obchody. Odříkají vám naučenou básničku o tom, jak danou věc vyrábí a pak vás zavedou do obchodu a čekají, zda si něco koupíte. Celou dobu za vámi chodí, zírají na vás a příjemně se zrovna netváří. Zboží je strašně předražené a navíc ani moc nevěřím tomu, že ho zde skutečně vyrábějí. Klasická turistická past. V Mawlamyine byla návštěva dílniček rozhodně autentičtější, příjemnější a bez toho nenápadného nátlaku k nákupu. V programu mého výletu tohle vůbec uvedené nebylo, takže mne ani nenapadlo se dopředu ptát. Pokud o takové věci nestojíte, nezapomeňte se tedy při objednávání výletu zeptat. Taky žebrající chlapeček mne docela dostal, money money money se naučil odříkávat celkem dobře a vytrvale, tohle ale podporovat opravdu nehodlám. Zvlášť v místě, kde pití stojí dvojnásobek toho, co v obchodě. Nabízenou sušenku si nevzal a tvářil se, jako že jsem se asi fakt zbláznila. Money, money, money…Takže asi tak. Také někteří rybáři jsou už spíš než rybáři modelové, ochotně vám na fotku zapózují, ale pak přijde již důvěrně známé money, money, money. Pokud nechcete platit, nefoťte ty, kteří připlují až těsně k vám. Nejde o peníze, spíš o to, že mi je taková situace nepříjemná.

Co je zde k vidění kromě jezera?

Po cestě už jsem zaslechla i názor, že na Inle Lake kromě jezera není nic k vidění. Není to pravda! Stačí se pořádně podívat do mapy a vždycky něco najdete. Já jsem si na našla jeskyni kousek od Nyaungshwe, druhý den si půjčila kolo a do jeskyně se vypravila. Projížďka na kole s výhledem na hory a na konci malá vesnička pod klášterem. V době mého příjezdu se zrovna scházeli malí mniši na oběd. K tomu děti z vesnice, které ve 12 dopoledne pobíhají v pyžámkách. Nádherná podívaná. Nesmírně uklidňující ocitnout se ve vesničce žijící poklidným prostým životem netknutým civilizací. Tohle mi vždycky spolehlivě vykouzlí úsměv na tváři, tady se přesvědčím, že Barma je opravdu krásná země. Jeskyně je třešinkou na dortu, až na jeden zrovna odcházející místní pár jsem v ní úplně sama a můžu si vychutnat magickou duchovní atmosféru, v klidu si vše projít, posadit se a přemýšlet. Turistická „must visit“ jsou fajn, ale tahle místa jsou důvod, proč cestuji.Později večer si zajedu ještě ke slavnému starému dřevěnému mostu. Upřímně – za mě nic extra, prostě dřevěný most. Daleko víc mne baví pozorovat místní, jak sem chodí výmódění na rande ve svátečních šatech. Slečny mají opravdu krásné tradiční oblečení.

Kde jsem se dobře najedla?

Na závěr ještě tři restaurace, kde jsem se dobře najedla a které mohu doporučit, vše najdete v mapách: Golden Fish, Star FlowerSmall Hut Delicious Indian Restaurant – poslední byla bezkonkurenčně nejlepší. Celkově indické restaurace jsou v Myanmaru opravdu skvělé.

Vyplatí se jet na Inle Lake?

Inle Lake bylo nádherné a jet sem se rozhodně vyplatí, příroda kolem i život na jezeře jsou úžasné. Jen se připravte na fakt, že jste na turisticky známém místě a podle toho to i vypadá. Pro opravdový lokální život musíte sednout na kolo a vyrazit mimo. Turistický ruch si bohužel nemilosrdně vybírá svojí daň i v Barmě.

Poznámka pro převod měny: 1 000 kyatů je cca 15 Kč

https://ceskavmalajsii.cz/

Původním povoláním designérka, nyní cestovatelka, zakladatelka webu Cestujeme do Asie a milovnice JV Asie. Asii miluji natolik, že jsem se v ní po roce cestování rozhodla usadit. Mým aktuálním domovem je země plná skvělého jídla, krásné přírody a úžasně milých lidí - Malajsie.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.